61/1990 Z. z. Art. 2

(1) Lékaři předepisují na základě vyšetření nemocného léky, které jsou zařazeny do lékopisu anebo jejichž používání je ministerstvem povoleno.1) Při předepisování léků jsou povinni postupovat podle zásad účelné farmakoterapie a při předepisování léků na účet státní zdravotní správy podle zásad uvedených v přílohách 1 a 3.

(2) Předepsání léku včetně počtu jeho balení a dávkování musí být zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci nemocného. To se netýká léků předepisovaných pro rodinné příslušníky. Léky se předepisují na recepturní tiskopisy SEVT sklad. č. 14 282 0; jde-li o omamné látky skupiny I seznamu2) a psychotropní látky skupiny II seznamu3) na recepturní tiskopisy SEVT sklad. č. 26 283 0.

(3) Lékaři mohou předepisovat léky, jež jsou potřebné pro výkon diagnostické, preventivní a terapeutické činnosti stanovené v jejich pracovní náplni a jejichž indikace a účinky bezpečně znají. Nemohou však běžně předepisovat léky, které jsou vyhrazeny nebo svým charakterem přímo určeny jen specializovaným pracovištím.

(4) Při lékařské službě první pomoci lze předepisovat jen léky nezbytné pro poskytnutí této pomoci a v množství potřebném do doby návštěvy nemocného u obvodního nebo jiného příslušného lékaře.

(5) Při poskytování lázeňské péče se při předepisování léků postupuje takto: a) před nástupem lázeňského léčení předepisuje chronicky nemocným (především diabetikům, kardiakům a nemocným s psychiatrickými indikacemi) potřebné léky jejich ošetřující lékař, b) v případě interkurentního onemocnění při poskytování ambulantní lázeňské péče předepisují nemocným potřebné léky lékaři okresního ústavu podle sídla lázeňské organizace a při ústavní lázeňské péči lékaři příslušné lázeňské organizace.

(6) Na jeden recepturní tiskopis lze předepsat nejvýše dva druhy léků s výjimkou uvedenou v § 13 odst. 3. Za samostatný druh léku se nepovažuje pomůcka současně předepsaná a určená k aplikaci léku (např. kapátko, tyčinka, štěteček). V případě, že je předepsán jen jeden druh léku, musí předepisující lékař zbylé prázdné místo proškrtnout.

(7) Při předepsání více původních balení léku nebo více dávek individuálně (magistraliter) připravovaného léku v lékárně vyznačí předepisující lékař na recepturním tiskopisu nebo na žádance počet balení nebo dávek římskou číslicí a slovy.

(8) Vyplněný recepturní tiskopis (dále jen „recept“) musí mít tyto náležitosti: a) příjmení, jméno a adresu nemocného, rok narození – u dětí do tří let věku též den a měsíc, b) předpis léku s datem vystavení receptu; záměrné překročení maximální dávky léku je nutno doplnit vykřičníkem („!“) a vypsáním dávky slovy, c) při předepsání individuálně připravovaných léků je dovoleno používat pouze lékopisných názvů a zkratek, u hromadně vyráběných léčivých přípravků jejich registrovaných4) názvů (ochranných značek), d) návod k použití léku, e) podpis předepisujícího lékaře, f) razítko zdravotnického zařízení se jmenovkou lékaře a v případě zpracování receptů výpočetní technikou též diagnózu, popřípadě údaj o pracovní schopnosti/neschopnosti. Recept musí být ve všech rubrikách řádně a čitelně vyplněn.

(9) V ústavech sociální péče předepisuje nemocným léky určený lékař okresního ústavu nebo lékař sociálního zabezpečení. Se souhlasem ředitele příslušného ústavu mohou být předepisovány i hromadně na žádanky podle zásad pro odběr léků pro zdravotnická zařízení.